Legislativa rozlišuje požárně bezpečnostní zařízení a vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení.
Mezi požárně bezpečnostní zařízení patří:
- zařízení pro požární signalizaci (např. elektrická požární signalizace - EPS, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par)
- zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu (např. stabilní nebo polostabilní hasicí zařízení, samočinné hasicí systémy)
- zařízení pro usměrňování pohybu kouře při požáru(např. zařízení pro odvod tepla a kouře, kouřové klapky včetně ovládacího mechanismu, kouřové dveře, zařízení přirozeného odvětrání kouře)
- zařízení pro únik osob při požáru (např. požární nebo evakuační výtah, nouzové osvětlení, funkční vybavení dveří, bezpečnostní a výstražné zařízení)
- zařízení pro zásobování požární vodou (např. vnější požární vodovod včetně nadzemních a podzemních hydrantů, plnicích míst a požárních výtokových stojanů, vnitřní požární vodovod včetně nástěnných hydrantů, hadicových a hydrantových systémů, nezavodněné požární potrubí)
- zařízení pro omezení šíření požáru (např. požární klapka, požární dveře a požární uzávěry otvorů včetně jejich funkčního vybavení, systémy a prvky zajišťujicí zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, vodní clony, požární přepážky a ucpávky)
- náhradní zdroje a prostředky určené k zajištění provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, zdroje nebo zásoba hasebních látek u zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu a zařízení pro zásobování požární vodou, zdroje vody určené k hašení požáru
Z nich vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení jsou:
- elektrická požární signalizace
- zařízení dálkového přenosu
- zařízení pro detekci hořlavých plynů a par
- stabilní a polostabilní hasicí zařízení
- automatické protivýbuchové zařízení
- zařízení pro odvod kouře a tepla
- požární kapky
Týká se to tedy prakticky všech větších průmyslových i občanských staveb vybavených například elektrickou požární signalizací nebo stabilním hasicím zařízením či požárními klapkami.
Tou významnou změnou je, že na základě rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (č.j. 21 Cdo 1502/2016) vydalo generální ředitelství hasičského záchranného sboru oficiální dokument s názvem Sjednocení aplikační praxe při provádění kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení. To nově stanoví, že veškeré kontroly provozuschopnosti (revize) požárně bezpečnostních zařízení může provádět také každá Osoba odborně způsobilá (OZO) nebo Technik požární ochrany (TPO). Tuto kvalifikaci získá fyzická osoba složením příslušné zkoušky u Ministerstva vnitra a získáním příslušného oprávnění.
Výrobce tak nově nesmí limitovat nikoho pro provádění revizí požárně bezpečnostních zařízení, pokud je daná osoba držitelem oprávnění OZO a postupuje podle průvodní dokumentace výrobce.
Plné znění sjednocení aplikační praxe je dostupné na stránkách generálního ředitelství hasičského záchranného sboru, popř. si jej můžete stáhnout v PDF z našeho webu. Rozsudek Nejvyššího soudu je můžete rovněž stáhnout v celém znění v PDF.
Z dokumentu Sjednocení aplikační praxe vybíráme tyto klíčové body:
Kontrolu provozuschopnosti, údržbu a opravy požárně bezpečnostního zařízení jsou oprávněny provádět odborně způsobilé osoby a technici požární ochrany. Zmíněné osoby mohou provádět kontroly provozuschopnosti u každého požárně bezpečnostního zařízení bez ohledu na to, kdo je výrobcem konkrétního požárně bezpečnostního zařízení.
Výrobce požárně bezpečnostního zařízení nemůže jakýmkoliv svým "aktem" limitovat oprávnění shora uvedených osob k provádění kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení.
Dopad tohoto opatření je větší, než si mnozí uvědomují. Problém je totiž v tom, že řada sofistikovaných systémů, například stabilních hasicích systémů, systémů na potlačení a zabránění přenosu výbuchu, systémů zhášení jisker v potrubí atd. neumožňuje kontrolu osobami bez velmi podrobných znalostí a vědomostí, včetně např. příslušného softwarového a hardwarového vybavení. To je přítom klíčovým základem know-how výrobců ochranných systémů a rozhodně se nedá očekávat, že by se jich výrobci chtěli vzdát. Navíc systémy např. systémy na potlačení výbuchu z principu svojí činnosti vyžadují naprosto precizní nastavení pro daný konkrétní provoz a znalost těchto parametrů daleko převyšuje znalosti, jaké získá OZO nebo TPO během přípravy na získání osvědčení. Výrobci ochranných systémů přístup do řídících jednotek z dobrých důvodů omezují (je třeba speciální software, přístup do řídících jednotek je chráněn heslem a často i na úrovni přístupu se speciálním hardwarem - např. notebook s konkrétní MAC adresou síťové karty). Důvodem takové ochrany je vedle ochrany duševního vlastnictví taky ochrana před špatným nastavením, kdy pouhou změnou jedné hodnoty z mnoha lze systém prakticky vyřadit z provozu, aniž by to bylo možné zjistit.
Je také iluzorní se domnívat, že běžná OZO nebo TPO bude mít zájem pouštět se do revizí takto sofistikovaných systémů, i kdyby se dotyčný dokázal dostat do řídícího systému - právě z důvodu nutných specifických znalostí a obrovské odpovědnosti při zadání nesprávných údajů a s tím spojeného rizika ohrožení životů pracovníků a rozsáhlých materiálních škod v případě, že by systém při výbuchu nepracoval správně.
V praxi se dá proto očekávat, že revize systémů s řídící jednotkou, kam určitě budou spadat systémy na potlačení výbuchu, systémy na chemické zabránění přenosu výbuchu (tzv. HRD nebo chemická bariéra), některé systémy na detekci a zhášení jisker, některé složitější systémy stabilních hasicích zařízení apod. budou i nadále zajišťovat pouze výrobci, popř. jimi proškolené fyzické a právnické osoby.
Vzhledem k tomu, že si i hasičský záchranný sbor uvědomuje vážnost situace, jedná se v současné době o novelizaci zákona č. 133/1985 Sb., který by měl situaci upravit. Je ale otázkou, jaká bude výsledná podoba zákona, protože zákonodárce bude muset při schvalování zákona respektovat rozsudek Nejvyššího soudu. Je tak možné, že možnost kontrolovat všechna požárně bezpečnostní zařízení jakoukoliv osobou odborně způsobilou bude platit i nadále.